Mezinárodní konference Alternativy EU: Monetova EU skončí, není jiná cesta

Ve čtvrtek 7. června 2018 v Praze pořádala politická skupina EFDD už druhou mezinárodní konferenci na téma Alternativy Evropské unie.

Řada lidí se shoduje, že Evropskou unii je potřeba „nějak reformovat“. Je však vůbec možné EU reformovat, nebo je všechno ztraceno a směřujeme nevyhnutelně k nedemokratickému autoritativnímu režimu? Má EU dobré základy, nebo se zhroutí jak domeček z karet? Je možné ještě v Evropě navázat čistě dobrovolnou spolupráci? Je vůbec reálné očistit naše životy od záplavy nařízení a regulací? Právě o tom na konferenci diskutovali: Jiří T. Payne, europoslanec EFDD (Svobodní), Petr Mach, ekonom, bývalý europoslanec EFDD (Svobodní), Petr Robejšek, politolog a publicista (Realisté) a Aymeric Chauprade, europoslanec EFDD (LFL). Co zajímavého např. řekli, najdete níže.

 

Petr Mach: Evropa je nemocná

Když jsem v r. 2014 kandidoval do Evropského parlamentu, říkal jsem, že se neodstěhuju do Bruselu, abych tam nechytl bruselózu. Zůstal jsem bydlet v Praze 5 a dodržoval základní hygienické návyky. Řadě poslanců, co tam sedí, se totiž bohužel stalo, že se po čase nakazí a přestanou zastupovat zájmy svých voličů. Věřím, že já jsem to nechytl. Jsem stále stejný Petr Mach, který naštván na Topolánka a ODS za jejich postoj k Lisabonské smlouvě založil v roce 2009 Svobodné.

Západní Evropa ztrácí dynamiku a růst. Šílená politika biopaliv ničí krajinu, lidem zdraví, řidičům motory, a pouze sune velké peníze těm, kdo na tom vydělávají. Škodí nám zrůdný systém dotací, které se často jmenují krásně, jako třeba „podpora venkova“. Eurozóna je v dluhové krizi. Jsme zavaleni celou řadou nesmyslných regulací. Výsledkem je ztráta růstu.

Jak říkal rakouský ekonom Friedrich August von Hayek: „Nejdůležitější změna, kterou kontrola ze strany státu činí, je změna psychologická“ – tj. jakési upadání rozumu a ostražitosti. Současná přepjatá politická korektnost, gender mánie ad. – to jsou projevy téže nemoci.

Česká republika přestala hlídat své hranice, protože vstoupila do Schengenu. Okrajové státy Schengenu také přestaly hlídat, protože předpokládaly, že kdo k nim přijde, stejně bude jít chtít dál. Podle mě je normální hranice hlídat. Uvedu příměr s přírodou – když stádo antilop přestane hlídkovat, jestli náhodou nejde lev, tak je ten lev potom sežere…

Svoboda jde ruku v ruce s odpovědností. Rozmáhá se multikulturalismu a falešný altruismus – a proč falešný? Ti, kdo hlásají otevřenost vůči migrantům, jim vlastně chtějí pomáhat na úkor druhých. Např. Merkelová je chce přesouvat do jiných zemí. Nebo tzv. neziskovky – ty jim chtějí „pomáhat“ za peníze jiných lidí… Takže dotyční ani nechtějí pomáhat konkrétním lidem (hodným uprchlíkům, ženě s dítětem, starcům… pomíjím, že na fotkách migrantů jsme takové ani neviděli). Důsledkem toho je vznik ghet, terorismus a beznaděj milionů lidí, kteří tam žijí. Multikulturalismus se už dnes učí ve školkách – nedaleko od nás to učí teprve tříleté děti! To jsou věci, které se šíří a mně dokumentují postupnou ztrátu rozumu.

Nejdůležitější poznání je, že ta nemoc je nakažlivá. Viz tzv. norské fondy, z nichž jsou financovány ty nejšílenější multikulturní projekty. Lidi ani nevědí, proč si něco najednou myslí jinak než dřív – např. o potřebě dotování toho či onoho.

Česká republika má naštěstí velké zbytky obrany schopnosti – nejsme v eurozóně, ignorujeme migrační kvóty, mluvíme o možnosti odejít z unie… Jaké jsou možnosti? Léčit zasažený orgán, tj. EU a její orgány.  Termínem léčit mám na mysli vzít jim kompetenci něco odhlasovat a uvalit to na ostatní. Zlikvidovat schopnost orgánu, aby nakazoval ostatní státy.

Další možnost je karanténa = viz odchod jako Británie. Modelem je něco jako sametové rozdělení Československa, tzn., kdyby se povedlo přejít na model dobrovolné spolupráce svrchovaných suverénních států. Je šance, že v dalších zemích dopadnou volby jako v Maďarsku a Rakousku… Alternativy EU existují!

Jiří T. Payne: Našel jsem rychlou a elegantní cestu

Důvodů, proč se domnívat, že EU skončí, je mnoho, s Petrem Machem jsme jich sepsali několik v brožuře Alternativa EU: Jde to i jinak.

Namísto plurality se zavádí unifikace, namísto férové soutěže jsou tu dotace – pak ale vyhraje ten, který vyhrát neměl; s tím je spojný růst korupce = vyhraje ten nejhorší. Mizí suverenita – Evropa zahazuje to nejlepší, co sama vytvořila. Žijeme v nedemokratickém prostředí, kde občané nemají vliv, na to, co se děje. Je nejvyšší čas, abychom hledali jinou cestu.

Už dochází k jistému vývoji (viz změny v Maďarsku, Rakousku, Itálii, Polsku) – říkalo se, že tam vyhrávají extrémističtí populisté, podobně ve Francii vznikají nové strany… Monetova EU skončí, není jiná cesta.

Jako politik musím hledat cestu, která je prospěšná pro lidi. 28 exitů po Británii je neschůdné – Monet vymyslel systém, z kterého nepůjde odejít. Proto pojďme vymyslet rychlou elegantní cestu – nikoliv rozvrat, ale kultivovanou změnu.

Myslím, že jsem tu cestu našel: Kdyby 25 členských států schválilo změnu v tom duchu, že nadřadí své zákony evropskému zákonodárství, tak tím končí veškeré evropské zákonodárství, soudní dvůr atd. – všechny regulace dál platí, ale jsou zcela dobrovolné, každý stát si sám zvolí, kterou regulaci zachová, a kterou ne. Tenhle proces může trvat několik let, ale je to schůdný proces a je to proveditelné, což je úžasná zpráva pro každého v Evropě – existuje cesta, jak se z toho dostat rychle, kultivovaně, jak si nechat dobré věci (např. program Erasmus nahradíme mezistátní smlouvou, na to není potřeba Evropský parlament) a zbavit se balastu.

Pak začne být Evropa znovu Evropou a vzorem pro všechny.

Petr Robejšek: Co jsou evropské hodnoty a proč je třeba je chránit?

Hodnoty nejsou nic přirozeného, jsou to lidské výmysly, pokusy vytvořit ostrovy pořádku v globálním chaosu. Hodnoty jsou vzácné orchideje, které přežijí pouze ve skleníku s pancéřovými skly! Potenciál obrany musí existovat.

Jsme svědky zrovnoprávnění menšin za cenu znerovnoprávnění většiny. Migrační vlna ohrožuje zachování evropských hodnot. Kolébka evropských hodnot Řecko je dnes blíže svému zániku než rozkvětu.

Evropské hodnoty jsou obtížně měřitelné a libovolně vykladatelné. Vlastní hodnoty zpochybňujeme i my sami. Politické a intelektuální vrstvy často zneužívají značku „evropské hodnoty“ – snaží se hlavně o to, aby mohly nerušeně vykonávat moc. A tato značka jim slouží jako marketingové krytí pro jejich poručníkování vůči společnosti.

Evropská integrace není evropská hodnota, nýbrž pouze představa o tom, jaký by mohl být jeden ze scénářů, co se bude v Evropě dít. Integrační proces nestačí k tomu, aby na našem kontinentu zabezpečil platnost a budoucnost evropských hodnot.

Aymeric Chauprade: Evropa jako velmoc neexistuje

EU nefunguje tak, jak by měla – tzn., aby byla silnější než každý jednotlivý stát. EU není schopná se osvobodit od francouzsko-německého základu. Francie a Německo se chovají, jakoby Evropa byly jen oni.

Ztrácíme svou identitu, v západních stáech Evropy se mění původní obyvatelstvo za migranty. Brusel vyzývá střední Evropu, aby akceptovala migranty. Proč by ale tyto státy měly dělat stejnou chybu, jakou už udělaly západní státy V roce 1989 se tyto národy osvobodily od komunistické totality, aby teď na sebe braly riziko islámské totality?

Musíme se dostat z falešných postulátů – zejména z těch, že politické rozdělení na státy je slabost. EU je důsledkem míru, ne jejím tvůrcem. Musíme se vrátit do Evropy národů s užší spoluprací mezi jednotlivými státy.

Diskuse o alternativách EU

Po jednotlivých vystoupeních se rozvinula bohatá diskuse, otázky mohli pokládat jak diváci přítomní přímo v sále, tak i přes internet. Diskutovalo se např.:

Jaká je reálná síla euroskeptických hlasů?

Jiří Payne: Jak jsem zmínil, dochází k jistému vývoji (viz změny v Maďarsku, Rakousku, Itálii, Polsku) a volby do Evropského parlamentu v roce 2019 mohou přinést takový výsledek, že bychom ten náš záměr Alternativy mohli brzy uskutečnit.

Co je alternativou k EU?

Petr Mach: Pro nás je zásadní, aby mezi státy byl volný obchod. Alternativ je celá řada (jako vzor EFTA) a s jednou přišel právě Jiří Payne…

Jiří Payne: Do EFTA jsem jezdil v 90. letech, je to velmi sympatická organizace. Bál bych se, že kdyby 28 států vstoupilo do EFTA, tak ji zničí – všemi těmi regulacemi, které máme z EU.

Petr Robejšek: Moc záleží na tom, jestli dojde k řízené deregulaci (jak to pěkně popsal Jiří Payne), nebo to bude chaotický rozpad – pak šance podchytit to dobré budou klesat. Je důležité, aby se do Evropského parlamentu dostaly strany s takovými názory, a ne strany, které na vše odpovídají jen: „Více Evropy“.

Jiří Payne: Na podzim pozveme euroskeptiky z celé Evropy do Prahy. My to tady zahájíme a tu EU shodíme.

VIDEOZÁZNAM z celé konference si pusťte zde.

Další fotky z akce zde

7. června 2018

Kateřina Kašparová
tisková mluvčí europoslance J. Payna
mobil: 736 530 384
mail: kasparova@svobodni.cz
 

Foto: Pavel Chmelíček, K. Kašparová

V České televizi o vývoji v Itálii a EU

Itálie má během pouhých šesti dnů už druhého premiéra. Nejdříve právník Contem se svou vládou narazil u prezidenta Mattarelly, nyní zkusí štěstí ekonom Cottarelli, přezdívaný „střihoruký“. I jako bývalý člen MMF se totiž nebojí drsných úsporných opatření v rámci zdravého rozpočtu. Jeho úřednický kabinet ale povládne nejvýš půl roku do předčasných voleb.

Petr Mach byl v úterý 29. května 2018 hostem debaty v pořadu Události komentáře na ČT24 na téma „Kam směřuje italská politika? Vrátí se v příštích volbách Italové „víc do Evropy“, nebo potvrdí protestní hlasy? A jak na současný vývoj reaguje ekonomika?“. V debatě s poslancem Františkem Kopřivou (Piráti) mj. řekl:

„V Itálii zvítězily strany, které jsou kritické k EU, a teď jsou tam snahy to nějak zmařit. Ale co nezmaří je to, jak hlasovala většina voličů – že nechtějí, aby jim Brusel diktoval, jaký mají mít rozpočet…“

Také varoval před vstupem ČR do eurozóny: „Těch problémů v ní bude stále víc…“ 

Na námitku F. Kopřivy, že o vstupu do eurozóny rozhodli občané  v referendu o vstupu do EU, P. Mach odpověděl: „

„Referendum o EU bylo v r. 2003, co když je dnes vůle českých občanů jiná? Co když většina do eurozóny nechce? Tehdy nemohla hlasovat spousta lidí, kteří jsou dnes dospělí a mohou o tom rozhodnout.“

Celou debatu si pusťte zde

Kateřina Kašparová

tisková asistentka P. Macha
mobil: 736 530 384
mail: 
kasparova@svobodni.cz      

 

K volbě prezidenta

Rád bych za prezidenta volil osobnost, jejíž názory jsou dlouhodobě známé, někoho, kdo nebude poklonkovat Bruselu a kdo konzistentně obhajuje svobodu člověka proti všemožným regulacím státu. Takový kandidát dnes bohužel neexistuje.

Určitě nebudu volit někoho, kdo už selhal – kdo sjednal pro naši zemi nevýhodnou Lisabonskou smlouvu, nebo kdo odstranil z Pražského hradu českou státní vlajku a místo ní vyvěsil prapor EU, a kdo se neumí vyjadřovat slušně.

Ani nebudu volit nikoho, kdo se vynořil v politice zčista jasna. Není to tedy pro mě lehká volba.
Ještě pořád nejsem rozhodnutý a nebudu ani říkat, koho jsem nakonec zvolil, protože vím, že to zdaleka nebude ideální kandidát.

Škoda že nekandiduje třeba Markéta Šichtařová 🙂

Petr Mach 9. ledna 2018

Alternativy Evropské unie – konference EFDD

Praha 14. prosince 2017

Je možné EU reformovat?
Nebo už je vše ztraceno a směřujeme nevyhnutelně k nedemokratickému autoritativnímu režimu?
Má EU dobré základy, nebo se zhroutí jak domeček z karet?
Je možné ještě v Evropě navázat čistě dobrovolnou spolupráci?
Je vůbec reálné očistit naše životy od záplavy nařízení a regulací?
Právě o těchto i dalších otázkách diskutovali zajímaví hosté na konferenci o Alternativě pro Evropu, kterou v Praze uspořádala politická frakce v Evropském parlamentu EFDD.

Hlavní hosté byli:
Jiří T. Payne, europoslanec EFDD (Svobodní)
Václav Klaus ml., poslanec (ODS)
Petr Mach, ekonom, bývalý europoslanec EFDD (Svobodní)
Petr Robejšek, politolog a publicista (Realisté)

Petr Robejšek mj. upozornil na „autoritářství v západní společnosti, které vykazuje postupující tendence, projevující se v sílící centralizaci. Místo tlaku na politiky vidíme spíš snahy o větší kontrolu občanů – viz např. snaha zavést bezhotovostní platby.“

Dále varoval před tím, že „model růstové ekonomiky vyčerpává svůj potenciál a je to faktický konec konzumní společnosti jako stabilizačního faktoru, tj. když se lidem vede dobře, nedělají politické problémy.“ Eurozóna podle něj „stojí na prahu kritického roku 2018 – bude se muset rozhodnout, co dál, jako urychlovač bude, že Evropská centrální banka bude muset omezit trend levných peněz.“

Jeden z hlavních problému P. Robejšek vidí v tom, že „západní společnosti, tj. včetně nás, nemají nosnou myšlenku týkající se smyslu existence – jediný společný je majetek nebo konzum, ale ten trend bohužel končí. Vidíme, že bohaté společnosti, jako třeba Německo, hloupnou, což se projevuje to špatnou politikou. České politické strany ale dělají, jakoby se nic nedělo – je pro ně pohodlnější nerušit společnost v jejích konzumních snech…“

Závěrem zodpověděl hlavní otázku konference (zda je možné EU reformovat) tak, že „EU se pohybuje směrem k autoritativnímu režimu. Západní společnost upadla do hluboké krize. Máme co o činění s dekadentní společností.“

Petr Mach připomněl, že „narůstá odpor proti snaze upevňovat centrální moc Bruselu , a to jak ve formě např. brexitu, tak i v posilování různých euroskeptických stran. Já bych viděl řešení v opaku, tj. vrátit pravomoci členským státům.“

Zhodnotil také některé kandidáty na českého prezidenta: „Ten stávající sundal českou vlajku a vztyčil nad Hradem tu modrou se žlutými hvězdami. Jiný vážný kandidát, pan Topolánek, je pro změnu ten, kdo prosadil Lisabonskou smlouvu… Takže my zastánci suverenity máme nyní těžkou volbu. Když tehdy Topolánek mluvil o Lisabonské smlouvě, stavěl to tak, že je buď Brusel, nebo Moskva. To ale není pravda, a proto jsme také tehdy založili Svobodné.“

P. Mach dále zdůraznil: „Alternativou k EU rozhodně není Moskva! Co je tedy tou alternativou? Zachování národní svrchovanosti, posuzování každého zákona zvlášť, ne bezhlavé přejímání všeho, co přijde z Bruselu nebo ze Štrasburku. Jsou dva způsoby řešení: buď po vzoru brexitu dát výpověď z EU, nebo jít cestou československého modelu, tj. dohodou států, že skončí EU a přemění se na spolupráci typu EFTA.“

Václav Klaus ml. pobavil přítomné svou úvodní větou: „Čistě matematicky je alternativou EU neexistence EU.“ Podle něj je „přání svobodných lidí, aby k tomu došlo nenásilnou cestou. Reforma je jen takové drobné vylepšení, taková přestavba – jdeme po stejné cestě, ale v lepších botách. Nebo léčíme jen příznaky nemoci, ale ne nemoc samotnou.“

Pak stručně připomněl důležité historické milníky budování EU:

„Začátek v roce 1957 v podobě Římských smluv, kde se psalo o společné Evropě;
1965 Bruselská smlouva – umožnila vznik Evropské komise, která je nadřazená národním vládám;
1986 Jednotný evropský akt – základ hospodářské a měnové unie;
1992 Maastrichtská smlouva – zavedení eura;
1997 Amsterodamská smlouva – zde už se objevilo trestání neposlušných členů a Schengen jako součást evropského práva;
2007 Lisabonská smlouva – původní euroústava neprošla, a tak byla vnucená znovu pod názvem L.S., ztráta suverenity, u nás ji prosadil Topolánek;
2017 Dublin – zde už máme nemožnost států určovat si, koho pustí na své území.

Závěrem zdůraznil, že „EU je nereformovatelná, alternativu jsem zmínil v úvodu, jakékoliv prostředky, kter k ní povedou, jsou dobře.“

Jiří Payne se ve svém vystoupení zaměřil na demokratický deficit: „Autor projektu evropské integrace Jean Monnet svůj záměr opakovaně při různých příležitostech popsal. Zjednodušeně řečeno: sebrat moc politikům a dát ji úředníkům, kteří vědí lépe, co je pro občany dobré. Bylo mu ale jasné, že politici moc dobrovolně nepředají, a proto vymyslel „salámovou metodu“ – pro začátek odebrat produkci uhlí a oceli, potom pravomoci týkající se vnitřního trhu a postupovat dále až k převzetí celého zahraničního obchodu a jako poslední navrhoval odebrat politikům vliv na vojenskou obranu.“

Upozornil, že „základy EU jsou špatné, nejde na nich postavit demokratický systém. V textu Alternativa pro Evropu jsme s Petrem Machem dokazovali, že nejde odstranit demokratický deficit. Kdyby to opravdu šlo, tak už na to někdo přišel.“

J. Payne také připomněl, že „Schulz už představil svou představu federální Evropy. To kdyby někdo zkusil prosadit, tak dojde k občanským válkám po celé Evropě – podobně jako byla válka o konfederaci v Americe. Macron také předložil svou představu, a sice že z EU vyhodíme malé země, které zdržují a frankogermánský tandem ji povede. Juncker chce jednotnou Evropu s otevřenou náručí vůči migrantům. Je potřeba vnést náš pohled na celou věc – musí existovat alternativa, nikdy nejde jen jedna cesta.“

Stejně jak už zmínil P. Mach, inspiroval by se J. Payne situací při dělení Československé federace: „Jde to napsat podobně a během pár týdnů. Naše zkušenosti s rozdělením Československa jdou použít, tehdy se také předělávaly federální smlouvy na bilaterální. Mám to už rozmyšlené i legislativně, jak by se mohlo začít.“

Podle něj by se mělo zavést jakési „období karantény“, kdy by se zjistilo, co funguje a má tedy smysl na to uzavřít smlouvy (např. výměnné studentské pobyty), a co bude špatné (nejrůznější nesmyslné regulace), to prostě odumře – z těchto smluv státy odejdou a nebudou v nich pokračovat.

V následné diskusi padaly otázky jak z aplikace Sli.do, tak i přímo z přítomného publika. Živě se diskutovalo například:

  • o brexitu (zda Británie vstoupí do EFTA),
  • o tom, zda Česká republika opravdu může fungovat mimo EU (jak řekl např. P. Robejšek: „EU neexistovala vždycky, a ČR fungovala, teoreticky je to možné, reálně je teď czexit nemožný),
  • o případné spolupráci stran Svobodných a Realistů (jejich představitelé přiznali, že „jsou styčné body a je dobré o tom jednat“),
  • jak lidem to téma vysvětlovat (P. Mach: „My máme rádi Evropu, dost často někdo ale zaměňuje EU a Evropu, chceme spolupráci,“ V. Klaus: „Nechci společnou Evropu, mně není Portugalec bližší než Kanadan, tuhle myšlenku nesdílím.“),
  • o odpovědnosti politiků (J. Payne: „Je to odpovědností každého politika, jestli věci dělá dobře a hlavně, jestli to lidem něco přináší.“).

Na dotaz, jak dlouho potrvá, než se EU rozpadne, jednotliví hosté mj. odpověděli:

P. Robejšek: „Musel bych se ptát, jaká je definice rozpadu, už by se o něm vlastně dalo mluvit teď. Jak už jsem řekl, v roce 2018 bude muset Evropská centrální banka zvyšovat úroky, což povede k zániku firem, které přežívají jen díky levným penězům, zaniknou některé banky… Když tohle začne, stačí to k rozkývání celého evropského konceptu.“

P. Mach: „EU je už teď v mnoha ohledech v rozvalu – brexit, dále je tu nařízení ohledně distribuce migrantů, které některé země odmítají plnit. Podle mě je definice rozvalu jasná – to bude den, kdy eurokomisařům a poslancům EP nepřijde výplata. To bude ten moment a těším se na něj.“

V. Klaus: „Nastane kolem roku 2030.“

J. Payne: „EU má stále více nepřátel, přinejmenším Trump není přítelem EU – sice má asi radost, že je EU ekonomicky slabá, ale nejspíš by si přál, aby fungovala jinak. Izrael má problém s EU, Švýcaři rovněž, bojí se, že je EU pohltí… Nestabilita EU je daná i tím, že si mnoho států přeje nepokračování tohoto systému. Paradoxně velkým podporovatelem EU je Putin – v jeho zájmu je přesně ta současná EU, která nefunguje, to je pro jeho mocenské zájmy ideální. Není pro Rusko nic lepšího než stávající nefungující EU. Existencí EU pomáháme Putinovi. Rostou protestní hlasy ve volbách a trend směřuje k tomu, aby se něco stalo. V roce 2019 mohou ve volbách (do EP) převážit hlasy, které budou chtít alternativu. V horizontu 5-7 let to opravdu může nastat.“

konference_eu_29 konference_eu_38 konference_eu_47

 

 

 

 

 

Kateřina Kašparová
tisková mluvčí europoslance J. Payna
mobil: 736 530 384
mail: kasparova@svobodni.cz
 

 

Alternativa pro Evropu: Jde to i jinak!

Europoslanec Jiří Payne a bývalý europoslanec Petr Mach (oba za Svobodné) dnes na společné tiskové konferenci představili svůj návrh k diskusi o alternativě k EU. V 45stránkovém textu JDE TO I JINAK  podrobně vysvětlují důvody a východiska pro novou podobu spolupráce. Navrhují také konkrétní postup, jak přejít do alternativní podoby spolupráce evropských států. Dokument poslali mj. na všechny ambasády v Evropě.

Evropská unie nefunguje a všichni se už delší dobu shodují, že je „potřebná nějaká reforma“. Nikdo ale dosud nepředložil konkrétní návrh, jak na evropský kontinent vrátit demokracii. Dílčí pokusy vedly jen k další centralizaci, byrokratizaci, unifikaci a k dalšímu předání kompetencí do Bruselu. A to není řešení.

3EU nelze reformovat. EU směřuje nevyhnutelně k nedemokratickému autoritativnímu režimu. Nemáme na vybranou – buď dojde k zahnívání stávajícího modelu, nebo se rozhodneme pro nějaký jiný. Administrativa v Bruselu ve svých rukou soustředila obrovskou nekontrolovatelnou moc. Dům postavený na špatných základech spadne, a EU má špatné základy. Proto chceme diskusi o tom, jak by mohla vypadat spolupráce evropských států jinak než v současné podobě,“ vysvětluje poslanec Evropského parlamentu Jiří Payne. Připomněl také, že tu diskusi zahájil francouzský prezident Emmanuel Macron ve svém zářijovém projevu na půdě pařížské Sorbonny. „My chceme demokratickou Evropu, zatímco Macron chce autokrativní Evropu,“ zdůraznil J. Payne.

4Ekonom Petr Mach se zaměřil na otázku eura: „Jedním z pilířů politické a ekonomické moci je Evropská centrální banka a jednotná měna euro. Nechceme euro rušit. Ale euro musí být v budoucí Evropě striktně dobrovolné. Mělo by být jen a pouze na každém suverénním státu, jestli do eurozóny chce vstoupit, nebo zda se z ní rozhodne vystoupit.“

Nový předseda Svobodných Tomáš Pajonk ocenil předložený dokument a označil ho za „slabikář euroskepticismu“. Připomněl také, že s heslem „Jde to i jinak“ šli Svobodní záhy po svém vzniku v r. 2009 do eurovoleb: „To je pro nás zásadní motto, protože Svobodní nechtějí rozbourat vztahy mezi národy, ale budovat je na základě dobrovolné spolupráce.“

1Payne a P. Mach společně vyzývají k celoevropské diskusi. „Aby se všichni, kteří mají o svobodu a demokracii v Evropě obavy, sjednotili kolem společného cíle, kterým je obnovit demokratický pořádek. A to znamená zahájit veřejnou diskusi o alternativě ke stávající podobě integrace. Hledámealternativu pro Evropu,“ uzavírá J. Payne.

KONFERENCE V PRAZE

Jedna z prvních konferencí k uvedenému tématu se bude pod názvem Alternativy Evropské unie za účasti předních českých politiků konat v Praze 14. prosince 2017 od 18:00 hod. v hotelu Grandior v Praze 1 (ul. Na Poříčí 42).

Celá zpráva ve formátu PDF zde

KONTAKT PRO DALŠÍ INFORMACE:

Kateřina Kašparová

tisková mluvčí poslance EP J. Payna
mobil: 736 530 384
mail:
kasparova@svobodni.cz          

 

Blahopřeji novému předsedovi Svobodných

Blahopřeji Tomášovi Pajonkovi, krajskému zastupiteli ve Zlínském kraji, ke zvolení předsedou Strany svobodných občanů. Tomáš Pajonk přebírá stranu ve složité situaci po prohraných volbách do Sněmovny. Jako bývalý předseda strany poskytnu novému předsednictvu plnou součinnost v převzetí jejich funkcí a podporu v nelehké misi na renesanci Svobodných.

V následujícím týdnu proběhne přes internet volba místopředsedů. Nebudu do předsednictva kandidovat, ale mám své favority, které podpořím. Přeji si, aby Svobodní byli seriózní a úspěšnou stranou hájící svobodnou ekonomiku a dobré konzervativní hodnoty.

Petr Mach, 19. listopadu 2017

Konečné pořadí všech kandidátů:
1. Tomáš Pajonk, 51,7 % hlasů
2. Petr Mach, 23,5 %
3. Jiří T. Payne, 21,3 %
4. Daniel Urban, 3,1 %
5. Tomáš Michalička, 0,4 %

Jdu do toho. Budu obhajovat funkci předsedy Svobodných.

Nemohl jsem zůstat lhostejný ke stovkám emailů a vzkazů, které jsem v posledních týdnech dostával s apelem, abych pokračoval jako předseda Svobodných. Ačkoliv jsem po prohraných volbách do sněmovny avizoval, že nejspíš nebudu už kandidovat na předsedu strany, vyslyšel jsem tyto hlasy a využil jsem poslední den lhůty, abych se přihlásil a nechal rozhodnout členy, jestli můžu být straně jako předseda dále prospěšný.

Chci se roli předsedy věnovat naplno, budu aktivně řídit stranu. Budu denně k dispozici médiím, nebudu ani v Bruselu ani jinde daleko, budu v Praze. Budu pravidelně publikovat své názory. Budu je říkat pevně, jasně a srozumitelně. Chci, aby byla veřejnost ujištěna, že nekončíme, že jdeme dál.

Chci Svobodné nadále jako stranu liberálně-konzervativní. Úcta ke svobodě mě vede k odmítání vysokých daní, privilegií, dotací a nadměrných regulací. Uznávám univerzální právo člověka na svůj život, a proto odmítám kolektivistická práva menšin prosazovaná na úkor druhých. Jsem tolerantní k odlišnostem v životním stylu – každý má právo hledat si svoji cestu ke štěstí, ale ctím tradice a hodnoty, které utvářely náš národ a naši civilizaci. Nevidím ve Svobodných místo pro zvrhlé názorové směry jako je pozitivní diskriminace nebo rasismus. Chci, aby Svobodní zůstali liberálně-konzervativní stranou a nesešli na scestí. Moje rodina je pro mě na prvním místě, a proto bojuju za svobodnou a bezpečnu Českou republiku.

Nechci, abychom dál měli 1,5 procenta a zůstávali pod čarou. Budu podporovat koaliční spolupráci Svobodných s politicky blízkými partnery, aniž bychom se vzdali svých hodnot a cílů. Chci, aby se naši členové dostali do zastupitelstev a do parlamentu a mohli tam hájit náš program a naše vize.

Petr Mach, 10. 11. 2017

V ČT: Osud Svobodných mi dál leží na srdci

„Mrzí mě, že jsme nebyli zváni do těch velkých TV debat – na rozdíl třeba od Zelených, kteří mají horší výsledek než naše strana. I když jsem rezignoval na funkci předsedy, tak mi nadále lež osud Svobodných na srdci a náš program považuji za jedinečný,“ řekl Petr Mach mj. v pondělí 23. října 2017 večer v České televizi.

Celý záznam si pusťte zde

24. října 2017

Kateřina Kašparová
tisková asistentka Petra Macha
mobil: 736 530 384

Vedení Svobodných rezignuje

Členové Republikového předsednictva Strany svobodných občanů Petr Mach, Josef Káles, Jiří Kubíček, Terézia Mlýnková Išková a Radim Smetka rezignují na své funkce.

Funkce v předsednictvu fakticky opustí v den zvolení nového předsedy strany, což by mělo být 18. listopadu.

Strana svobodných občanů děkuje voličům za hlasy a lituje, že hlasů nebylo tolik, aby myšlenky, které Svobodní prosazují, měly zastoupení v Poslanecké sněmovně.  Členové vedení strany děkují všem kandidátům, členům, příznivcům, dárcům a podporovatelům, kteří se zapojili do volební kampaně.

Volební výsledek je pro Svobodné jednoznačným neúspěchem, ze kterého strana musí vyvodit důsledky a ponaučení.

Dosavadní předseda strany Petr Mach zvažuje, že už o místo předsedy usilovat nebude. „Ale ať už se rozhodnu jakkoli, leží mi budoucnost Svobodných na srdci a chci být politicky aktivním členem strany i nadále,“ říká Petr Mach.

Další informace zde v tiskové zprávě

Martin Rumler
tiskový mluvčí Strany svobodných občanů
mluvci@svobodni.cz
773 697 985
www.svobodni.cz