Výjimka z imigrační politiky EU

Usiluji o vyjednání výjimky pro Českou republiku ze společné imigrační politiky Evropské unie. Jedině tak můžeme čelit nesmyslným příkazům unijních úředníků a zachovat současnou a vyhovující podobu naší imigrační politiky.

Předsedovi vlády jsem 9. října 2015 zaslal dopis, kterým jsem ho vyzval, aby ČR příště využila klauzule v Lisabonské smlouvě, podle které, ačkoliv už platí nová pravidla pro hlasování, si může členský stát až do konce března 2017 vyžádat hlasování „postaru“ (článek 3 Protokolu č. 36).

PROTOKOL (č. 38) O POSTAVENÍ ČESKÉ REPUBLIKY S OHLEDEM NA POLITIKU TÝKAJÍCÍ SE KONTROL NA HRANICÍCH, AZYLU A PŘISTĚHOVALECTVÍ

 

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI upravit určité otázky týkající se postavení České republiky v unijním prostoru svobody, bezpečnosti a práva,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie:

 

Článek 1

S výhradou článku 3 se Česká republika nepodílí na přijímání opatření Rady, která jsou navrhována podle části třetí, hlavy V., kapitoly II. (politika týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví) Smlouvy o fungování Evropské unie. K rozhodnutím Rady, která musí být přijata jednomyslně, je nutný souhlas všech členů Rady s výjimkou zástupce České republiky a případně zástupců jiných členských států, na něž se vztahuje obdobná výjimka.

Pro účely tohoto článku je kvalifikovaná většina vymezena v souladu s čl. 238 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Článek 2

Na základě článku 1 a s výhradou článků 3, 4 a 5 nejsou ustanovení části třetí, hlavy V., kapitoly II. (politika týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví) Smlouvy o fungování Evropské unie, opatření vydaná podle uvedené kapitoly, ustanovení mezinárodních smluv, které budou uzavřeny Unií v návaznosti na zmíněnou kapitolu, a rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, kterými jsou taková ustanovení nebo opatření vykládána, závazná ani použitelná pro Českou republiku; tato ustanovení, opatření nebo rozhodnutí se nedotýkají pravomocí a práv České republiky; tato ustanovení, opatření nebo rozhodnutí se nedotýkají acquis Unie, ani nejsou součástí práva Unie vztahujícího se na Českou republiku.

Článek 3

1. Česká republika může v souladu se svými ústavními předpisy do tří měsíců po předložení návrhu nebo podnětu podle části třetí, hlavy V., kapitoly II. Smlouvy o fungování Evropské unie písemně oznámit předsedovi Rady, že se chce účastnit přijímání a používání navrženého opatření, což jí je na základě tohoto oznámení povoleno.

2. Nemůže-li být opatření podle odstavce 1 přijato v přiměřené době s účastí České republiky, může Rada přijmout dané opatření podle článku 1 bez účasti České republiky. V tomto případě se použije článek 2.

Článek 4

Česká republika může kdykoli poté, co Rada přijme opatření podle části třetí, hlavy V., kapitoly II.  Smlouvy o fungování Evropské unie, oznámit Radě a Komisi, že si přeje toto opatření přijmout. V tomto případě se přiměřeně použije postup podle čl. 331 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Článek 5

V případech, kdy je Česká republika podle tohoto protokolu (čl. 3, čl. 4) vázána opatřením přijatým Radou podle části třetí, hlavy V., kapitoly II. (politika týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví) Smlouvy o fungování Evropské unie, platí ohledně tohoto opatření pro Českou republiku příslušná ustanovení Smluv.

Článek 6

Ustanovení tohoto protokolu se v případě České republiky vztahují rovněž na opatření navržená nebo přijatá podle části třetí, hlavy V., kapitoly II. (politika týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví) Smlouvy o fungování Evropské unie, která mění stávající opatření, jímž jsou vázány.

Článek 7

Kromě správních výdajů orgánů Unie nenese Česká republika finanční důsledky opatření přijatých podle článku 1.

Zpráva